Vršava

Historie Vršavy: od mlýnů k městské čtvrti

Vršava je mnohem starší než většina zástavby, kterou zde dnes vidíme. Nevznikla jako baťovská obytná čtvrť ani jako poválečné předměstí. Původně šlo o malé venkovské osídlení v údolí Fryštáckého potoka, které bylo po dlouhou dobu spojeno s Kostelcem a někdejším lukovským panstvím.

Městský místopis klade nejstarší zprávu o Vršavě do roku 1399. Protože však běžně dostupný text neodkazuje přímo na konkrétní listinu ani necituje její znění, je bezpečnější říci, že tuto dataci uvádí současný oficiální místopis města, nikoliv ji vydávat za nezávisle ověřený archivní údaj.

Osada v údolí potoka

Stará Vršava nevypadala jako dnešní městská čtvrť. Tvořily ji jednotlivé usedlosti, hospodářské stavby, pole, louky a cesty spojující Zlín s Kostelcem a okolní krajinou.

Fryštácký potok nebyl pouze nenápadným vodním tokem. Poskytoval vodu lidem a hospodářstvím a především poháněl mlýny. Poloha osady i jejích cest byla s potokem úzce spojena.

Z roku 1613 pochází městem uváděná zpráva o tzv. Fialkových neboli Filákových mlýnech. Patřily k nim nejméně dva provozy:

• horní Horákův neboli Horní Filákův mlýn;
• dolní Zavrtálkův mlýn pod Burešovem.

Horákův mlýn stával při cestě směrem na Fryšták. Databáze Vodní mlýny jej eviduje pod někdejším číslem popisným 72. Budova mlýna se nedochovala a místo bylo později využito jako střelnice. Vodní mlýny – Horákův mlýn

• GPS někdejšího mlýniště: 49.245194, 17.689472
• Místo na Mapy.com

Přesnou polohu Zavrtálkova mlýna použité veřejné prameny neumožňují určit se stejnou jistotou. Je proto vhodné uvádět pouze jeho obecnou polohu pod Burešovem.

Vršava před průmyslovým růstem Zlína

Po většinu své existence byla Vršava malým venkovským sídlem. Zdejší obyvatelé hospodařili na půdě, chovali dobytek a využívali okolní lesy a vodní tok. Jednotlivé domy nestály podle městského regulačního plánu. Vznikaly postupně podél cest a v místech vhodných pro hospodaření.

Ještě na začátku 20. století oddělovala Vršavu od Zlína volná krajina. Tehdejší obyvatel by v dnešním souvisle zastavěném území jen těžko poznal svoji osadu.

To se začalo měnit s prudkým rozvojem Baťových závodů. Zlín potřeboval stále více pracovníků, bydlení, komunikací a veřejných služeb. Hospodářský vliv města zasáhl Vršavu dříve, než ji pohltila jeho zástavba. Vedle zemědělství se důležitým zdrojem obživy stala práce pro firmu Baťa.

Vršava se tak postupně měnila z vesnického sídla v příměstskou lokalitu. Lidé mohli nadále bydlet mezi poli a zahradami, jejich každodenní život však byl stále více spojen s průmyslovým Zlínem.

Připojení ke Zlínu

K administrativnímu začlenění Vršavy do Zlína došlo ve 30. letech 20. století. Přesný rok zůstává v dostupných zdrojích nejasný.

Oficiální stránka města uvádí rok 1933. Jiný místopisný pramen hovoří o rozhodnutí Okresního úřadu v Holešově ze dne 28. června 1935. Dokud nebude zkontrolován původní správní spis, není vhodné jednu z datací prohlásit za definitivní.

Jisté je, že v době připojení měla Vršava více než 300 obyvatel a stále ji tvořilo jen několik zemědělských usedlostí mezi poli a lesy. Město Zlín – Vršava, Nivy

Připojením k městu venkovská Vršava okamžitě nezanikla. Správní hranici lze změnit jedním rozhodnutím, podobu a způsob života sídla však nikoliv. Usedlosti, zahrady a pole zde zůstávaly i během následujících let.

Trolejbus přibližuje Vršavu městu

Skutečným mezníkem každodenního života se stal rok 1947. Tehdy bylo vydáno stavební povolení pro trolejbusovou trať Cigánov–Vršava a ještě téhož roku na ní začala doprava.

Trolejbus přiblížil Vršavu centru, továrnám, školám a službám. Z dnešního pohledu jde o několik zastávek, ale pro tehdejší obyvatele znamenalo pravidelné spojení zásadní změnu.

Vršava se navíc stala jedním z koncových bodů významné linky D. Trolejbusy odtud jezdily přes Zlín směrem na západ:

• roku 1950 dosáhly provizorní konečné v Kvítkovicích;
• roku 1953 přijely až k otrokovickému nádraží;
• přímé vedení linky D z Vršavy skončilo roku 1964;
• následně vznikla linka M mezi Vršavou a ZPS Malenovice.

Vršavská konečná tak nebyla pouze místní zastávkou. Nějakou dobu tvořila jeden konec páteřního spojení zlínské průmyslové oblasti. DSZO – historie poválečné MHD

Žluté koupaliště a začátek sportovní Vršavy

Poválečná Vršava nezískávala pouze nové domy a dopravu. Začala se měnit také v rekreační a sportovní oblast.

V lokalitě se nacházelo Žluté koupaliště, lidově označované jako „plivátko“. Později bylo z technických důvodů zrušeno. Jeho přesnou polohu nelze podle použitých veřejných pramenů označit spolehlivým GPS bodem.

V roce 1951 vznikly v okolí koupaliště tenisové kurty a škvárové hřiště. Tím začala sportovní tradice, která je pro Vršavu charakteristická dodnes.

Je na tom vidět pozoruhodná proměna využití údolí:

1. potok a jeho okolí sloužily zemědělství a mlýnům;
2. později zde vzniklo koupaliště a první hřiště;
3. následoval rozsáhlý tenisový a fotbalový areál;
4. dnes podél potoka vede pěší a cyklistická trasa.

Zánik venkovského způsobu života

Ve druhé polovině 20. století se Vršava postupně stavebně spojila se Zlínem. Mezi starší usedlosti přibývaly rodinné a řadové domy, rozšiřovala se síť ulic a rostl počet obyvatel dojíždějících za prací do jiných částí města.

Zemědělství ustupovalo. Pole byla rozdělena na stavební parcely, původní cesty se změnily v městské komunikace a některé hospodářské stavby zanikly nebo dostaly novou funkci.

Proměna ale nebyla řízena jedním velkým plánem. Proto Vršava nevypadá jako jednotná čtvrť. Vedle sebe zde můžeme najít:

• stopy starší venkovské struktury;
• poválečné rodinné domy;
• řadovou zástavbu;
• mladší samostatné domy;
• sportovní haly a hřiště;
• novější výstavbu ve svazích Horní Vršavy.

Číslované ulice Vršava I až IV a pozdější Horní Vršava připomínají, jak se zástavba postupně rozšiřovala z údolí do vyšších poloh.

Vznik velkého tenisového areálu

Další významný mezník přišel v roce 1985, kdy byl vybudován rozsáhlý tenisový areál. Na rozdíl od prvních poválečných kurtů už šlo o zařízení celoměstského významu.

Od konce 90. let přibývaly kryté haly. Tenis se tak mohl provozovat i v zimě a Vršava se postupně stala jedním z hlavních tenisových center Zlína.

Dnešní areál leží na adrese Sokolská 5369:

• GPS: 49.240560, 17.691339
• Tenisový areál na Mapy.com

Fotografie: tenisový areál Vršava. Zdroj: Tenisový klub Zlín. Autor fotografie není na stránce uveden.

Vršava po roce 1989

Po roce 1989 pokračovala především výstavba a přestavba rodinných domů. Novější objekty vznikaly hlavně na okrajích starší zástavby a ve vyšších polohách Horní Vršavy.

Tím se ještě zvýraznil vrstevnatý charakter čtvrti. Vršava nemá jeden převládající architektonický styl: její vzhled je výsledkem dlouhého vývoje, individuálních přestaveb a postupného zahušťování.

Modernizovala se rovněž sportoviště a dopravní infrastruktura. Tenisové haly, opravené kurty, bezbariérové zastávky a cyklistické spojení podél potoka ukazují, že lokalita není pouze historickým předměstím, ale stále se proměňuje.

Vršava dnes

Současná Vršava má dvě hlavní tváře.

První je obytná: klidnější ulice, rodinné domy, zahrady a zástavba stoupající do svahů.

Druhá je sportovní a rekreační: tenisové kurty a haly, fotbalový areál, dětská hřiště a cesta podél Fryštáckého potoka.

Při Sokolské se přidává třetí, obslužná vrstva s dopravou, obchody a službami. Vršava tak tvoří přechod mezi hustším městem a krajinou směrem ke Kostelci.

Město ji dnes statisticky spojuje s Nivami. Údaj 809 obyvatel a 323 čísel popisných proto popisuje společnou místní část Vršava, Nivy, nikoliv samotnou historickou Vršavu.

Proč je její historie zajímavá

Na Vršavě nestojí jeden velký hrad, kostel ani muzeum, které by vyprávělo celý příběh. Historie se zde čte z drobnějších stop:

• potok připomíná mlýnskou minulost;
• nepravidelné ulice původní venkovské osídlení;
• konečná trolejbusu poválečné spojení s městem;
• sportoviště proměnu někdejších polí a koupaliště;
• Horní Vršava pozdější růst rodinné výstavby.

Právě tím je Vršava zajímavá. Během několika staletí se proměnila z malé osady u mlýnů v obytnou a sportovní část krajského města, aniž by její jednotlivé historické vrstvy úplně zmizely.